Pět roků jsem pak usedal do lavic na Barvičce v Brně. Počítat jsem se naučil na Havelkových přednáškách, technicky mne nejvíc ovlivnil dnes přítel, a vlastně i tenkrát, Lojza Materna. U něj jsem dělal diplomku.
V roce 1985 jsem ukončil studium na stavební fakultě VUT v Brně, a nastoupil do tamějšího výpočetního střediska k Ivanu Němcovi, kam jsem se i po vojně vrátil na místo po Oldovi Drahošovi. Získal jsem docela dobrý přehled o výpočetním systému NExx na velkou statiku počítanou konečnými prvky. Pomáhal jsem udržovat zdrojové kody a zapojil se do programování optimalizace šířky pasu. Byl jsem tehdy elévem u Prof. Koláře, velkého Koláře, doktora před i za, ústřední postavy československé statiky, metody konečných prvků, výpočtů především statických konstrukcí a zejména jejich spolupůsobení s podložím. S ním jsem přes ČSVTS i přednášíval pro širokou veřejnost stavebních statiků.
A těch parametrických studií, co jsem se naprotláčel na jednom ze dvou brněnských PDP11! Ano, na tom samém, co o svém v Košicích ing.Dlužanin říkával: "U nás tiež máme tu pídýpíčku" Tam jsem se také potkal s v mých očích největším statikem, Pavlem Šmerkem, jenž mne naučil mnohým myšlenkám, z nichž žiju dodnes. Děkuju, Pavle! Po odchodu přišel na mé místo v početce Jirka Buček.
S příchodem prvního ATčka (akce 2000 .. mnozí vzpomenou) v r.1989 jsem spojil svou profesní karieru s projekcí Dopravních staveb Olomouc za centrálkou v Brně. Dostal jsem na starost udržování NEček (později Ida, Nexis, Dlubalův R-Fem) a Deforu, pomoc s protláčením výpočtů a psaní programů propojujících Velkou statiku z Dopravoprojektu (dnes FEM colsunting, s.r.o) s dimenzačními moduly projektantu mostu na Dopravkách. Tam jsem začal rozvíjet myšlenku posuzovat železobetonový jinak, podle toho, jak jsem externě učil v pružnosti na Technice, metodou mezních přetvoření.
Pak přišla revoluce a s ní i další profesní etapa. Prakticky všichni jsme odešli z projekce a postavili nové firmy. SHP, Pris a já jsem se na vlastní noze zapojil k Dosingu. Po nehezké anabázi se rozpadl a to mne přivedlo k omylu, přidal jsem se k lidem jimž zůstalo jméno firmy, větší skupina kolegů změnila jméno na Dosting. Pro obojí jsem ještě nějaký čas pracoval, ale v zásadě to byl začátek odklonu od mostního projektování. V té době jsem dotáhl do použitelného stavu zmíněný univerzální program na průřez a nazval ho PNNP (posouzení normálného napětí v průřezu). Myslím, že dnes, v r. 2011 stále ještě nemá konkurenci. Jarda Navrátil, smršťovač a docent na betonu, je mi po 20 letech v patách. Pavel Šmerk si totéž napsal 20let přede mnou.
Deset nebo možná 15 let si jsem strávil tak, že jsem si občas započítal nějaký ten most, ale čím dál tím častěji mám na stole takové malé blbosti. Tu nějakou haličku, ondy rodinný domeček ke stavebnímu povolení čí k ohlášce, pak zas zasklení balkonu nebo vyzdění jádra v paneláku anebo díru do panelu mezi kuchyní a obývákem, či vybourání zdi v chaloupce, ale hlavně spousty průserů u havárií po neodborných zásazích. Ať již selže krov či je barák blbě založený a nadělají se třeba trhliny. A pak zas třeba stožár či jen stožárek pro antenu na střechu. A tím se živím do teď.
V roce 1997 jsem si udělal životně důležitou zkoušku, a od té doby je ze mě autorizovaný inženýr pro statiku a dynamiku staveb. Do dynamiky se nepouštím, ale statiku dělám v celém spektru. Beton, ocel, dřevo. Držím se raději malých zakázek, oni mají velcí investoři problém včas platit, a statici v mém okolí jsou celí lační po velkých zakázkách. Do malých blbin se nechtějí pouštět, a těžko se pak shánějí.